Ahoj ,

je mi 22 let a ráda bych se naučila mluvit a svěřovat o mém tajném trápení. To trápení má oficiální název Trichotilomanie. Ale tímto názvem a jeho definicí nelze porozumět životním příběhům, které mají s tímto problémem tu čest.

Ráda přívítám návštěvy na mém blogu
https://ttmaniacka.blog.cz/

Trpím chorobou už 8let a nikdy jsem to nikomu neřekla...jednou jsem byla úplně plešatá a nikdy mi nepřišli na to co mi je..a byla jsem ráda..pak jsem přestala a dorostly mi krásný vlasy, jenže stejně tenhle stres vás ubíjí...setjně si najdu místečko na hlavě které tím moc trpět nebude a snažím se to zatím opět docela schovávat...tak holky mluvte o tom protože podle mě když se o tom nemluví ubíjí vás to čím dál tím víc...:-(

Dobrý den . Chtěla bych se zeptat . je tato choroba dědičná ?? Já si vytrhávám vlasy asi už rok a moje babička to dělala taky . Ta si trhala i řasy , ale moje maminka už to nedělala .

Adelo, myslím, že dědičná nebude, podle mě to je jen v hlavě jedince. Já to dělám už od puberty, teď je mi 42let, dcera má 20 let a nedělá to. V době když jsem se rozhodovala jestli mít rodinu, jsem si myslela, že mi založení rodiny pomůže k tomu, abych si přestala trhat vlasy, že budu mít myšlenky jinde, ale přes veškerou snahu v nějakém koutku hlavy stále je něco, co mě nutilo si vlas vytrhnout. Podle mě to je v psychice, možná jsi to u babičky zažila a tvůj mozek to chtěl taky vyzkoušet, tak to zkusil. Zkus být odolná a nepodlehni tomu, držím ti palce.

Ahoj holky,
bohužel já a moje dcera jsme důkazem, že Tricho dědičná je!!!! Trpím tím od 12 let. Že je to vážný průšvih, a že jde o nemoc, kterou trpí spousta dalších lidí jsem zjistila je 24 letech, kdy jsem se proklikala k této nemoci na netu. Musím říct, že mě natolik viděsily přiěhy lidí, kteří úplně oplešatěli, vlasy už jim na místech kde to trhaloi ani nerostli, a taky ucpaná střeva nahromaděnímy vlasy... to pro mě byl děs. Říkala jsme si, že prostě zabojuju. I přosto, že se to léčit nedá. Od 7. listopadu 2006 jsme si ani jeden vlas nevytrhla. Až do minulého měsíce... důvod nahromaděný stres!!! Během té doby jsem si při návštěvách rodičů všimla, že moje maminka si vlasy při sledování televize, taky trhá. Byla sem z toho paf. Bohužel můj vztah s maminkou není tak dobrý, alybch s ní o tom mohla mluvit. Je chladná a nemá zájem. Dnes jsem zjistila, že moje šestiletá derka s krásnýma blonďatýma vláskama, dělá to samé. V klidu jsem si s ní o tom povídala a ona mi popsala co a kdy...S manželem jsem se tady složili... Brečeli a trápili se, že ji čeká boj možná na celý život....
A tak já dnešním dne vyhlašuju konec trhání!!! Kddyž jsme vydržela 2,5 roku. podotýkám, že předtím jsem trhala každý den a pořád a polykala vlasy. Tak, budu bojovat za sebe a budu doufat, že s dcerkou to zvládneme.
Teď mám krásné dlouhé blond vlasy, husté a každý mi je chválí - zatím jsem nenadělala takové škody, aby to něja´k bylo vzhledově poznat.
Moje metoda, která mi pomáhala celou tu poslední dobu. Třeba i rpo někoho z vás, kdo chcete bojovat: běhání - v podstatě jsem hlavně o sport, lkterý vás trochu vyčerpá a dojde v vyplavení hormonu, který spůsobuje pocit štěstí. oúpravdu to funguje. já 3 měsíce neběhám. A teď vím, že musím začít. A ak jsme dnes po tom, co jsme to o dcerce zjistila a vybrečeli jsme s e s manželem, jsme s našimi dcerkami obuli kecky a vyběhli ven. Běželi jsme 2 km, pak nás zahnala bouřka. Bylo to příjemné. A říkám si, že musíme pokračovat.
Souvisí s tím třeba u mě i deprese s přibývajíci kily. V době kdy jsem kvůli vlasům žačala běhat jsme zhubla 10 Kg, která jsou teď bohužel zpět.
Takže já začínám dnešním dnes s abstinencí. A budu doufat, že budu dobrým příkladem pro svou malou holčičku.
Držém palce všem co bojují s Tricho i tím co se s ní smířili jako se součástí svého života!!!

Ahoj, taky trpím trichotillomanií. Trpím jí už asi od 12ti let. Zkoušela jsem již i prášky, psychologa, ale taky mi to nějak nepomohlo. Domácí rady jako například rukavice apod. mi taky moc k dobru nepřispělo a tak mi již nezbylo nic jiného než se s tím pomalu smířit. Teď v mém věku 30ti let se asi už s tím nic dělat nedá. Přítele mám, který to zatím respektuje, ale na jak dlouho?

trpím trichitilomanii zhruba od 16 let a až poslední dva roky se léčím.Brala jsem rok léky,ale nepomohlo mi to a teď už skoro dva roky docházím na skupinovou terapii,ale taky nemám pocit že by mi to hodně pomohlo.Nehledě na to mám strach,abych nemusela někdy na operaci,protože vytrhané vlasy i jím.